Půjčovny skútrů najdeš doslova na každém rohu. K pronájmu budeš potřebovat pas – většinou si tě v půjčovně spolu s pasem vyfotí jako záruku. Cena závisí na typu skútru. Určitě se vyplatí smlouvat, můžeš říct, že se půjdeš podívat ještě jinam
Měsíční pronájem se většinou pohybuje kolem 1–1,5 milionu rupií (cca 2000 Kč), podle modelu. Skútr si raději nejdřív projeď, ať víš, že ti sedí. Kontakt na majitele bývá většinou uvedený přímo na skútru. Lepší cenu získáš často mimo centrum – třeba v okolí Ubudu jsme si půjčovali Nmax na jeden den za skvělou cenu a majitel byl taky super.
Bylo to tady: https://maps.app.goo.gl/ET5QT7t7ZGHqUhxx5? g_st=com.google.maps.preview.copy
Helma – tu mám na sobě vždycky! Nejen kvůli policii, ale hlavně kvůli bezpečnosti. Jízda na skútru v hustém provozu na Bali mě hrozně baví – je to zážitek, který neomrzí. Lidé tu spolu během jízdy hodně komunikují pohledem a s velkou obezřetností, což je skvělé. Ale helma je pro mě samozřejmost.
Pokud jedeš bez ní, může se stát, že tě policie na určitých křižovatkách zastaví a dostaneš pokutu (většinou kolem 400 Kč, ale záleží na konkrétním policistovi). Doporučuju helmu s čirým sklem – večer je přes něj mnohem lepší viditelnost. Přes den je pak praktičtější si sluneční svit odfiltrovat obyčejnými slunečními brýlemi.
Bez mezinárodního řidičáku bych na skútru na Bali vůbec nejezdila. V roce 2021 byla pokuta za jeho chybějící předložení kolem 3000 Kč – a to bych opravdu neriskovala. MŘP vozím vždy s sebou v tašce, ideálně je ale praktické ho nalepit pod sedadlo skútru do úložného prostoru, aby byl vždy po ruce.
Zařídit si ho před cestou je jednoduché. V ČR stačí zajít na úřad (oddělení řidičských průkazů) s připravenou fotografií – na místě tě nefotí – a mezinárodní řidičský průkaz ti vystaví na počkání. Stojí to jen kolem 50–100 Kč.
Doporučuju tankovat hlavně na velkých čerpacích stanicích Pertamina – ceny jsou tam nejnižší a kvalita benzínu nejlepší. Vždy si kontroluj, kolik ti skutečně natankovali a kolik platíš.
Na menších pouličních „benzinkách“ často nabízejí benzín v plastových lahvích. Někteří tvrdí, že může být naředěný. Občas také narazíš na barely s klikou, ze kterých se benzín pumpuje. Tam je dobré sledovat rysku, kde byla hladina před tím, než začnou tankovat. Cena bývá na těchto místech vyšší než u Pertaminy.
Místní Balijci tankují na velkých stanicích – tak proč ne my taky. 🙂
Já osobně jezdím na Hondě Scoopy – to je nejmenší typ skútru. Pro jednoho je ideální, vejdou se na něj pohodlně i dvě holky. My na něm jezdíme ve dvou jako pár, a to už je trochu stísněnější jízda 🙂.
Pro dvojici je podle mě lepší Yamaha Nmax. Zkoušeli jsme ji a je rozhodně pohodlnější, má více prostoru, ale je také větší, takže méně obratná v úzkých uličkách. Navíc na ní sedíš výš.
Skvělou vychytávkou je klíček s pípátkem. Na parkovištích, kde stojí desítky skútrů vedle sebe, díky němu snadno najdeš ten svůj – skútr zapípá a zabliká. Pokud takový klíček nemáš, vyplatí se aspoň vyfotit si svoji poznávací značku.
Když máš pocit, že máš prázdnější pneumatiku, stačí se cestou poohlédnout po opravně a u některé zastavit – jsou opravdu na každém rohu. Nejčastější a nejvíc na očích bývají přímo servisy Honda. Tam stačí jen přijet a poprosit o pomoc. Většinou ti vyjdou vstříc hned a za službu chtějí jen pár korun. Minule nám za dofouknutí kola řekli, že je na nás, kolik dáme, tak jsme nechali asi 75 Kč. 🙂
Samozřejmě můžeš vždycky zajet i za majitelem, od kterého máš skútr půjčený. Ale když jsi někde na výletě, klidně se bez obav zastav v nejbližším servisu nebo opravně.
Helmu si vždycky schovej do úložného prostoru pod sedadlem, ať ti ji někdo nevezme – i na Bali se občas krade. Pokud máte helmy dvě, mám tip: u druhé helmy dej upínací pásek pod sedadlo a zaklapni ho. Helma tak zůstane viset za pásek. Jen ji otoč dnem dolů, aby se do ní při dešti nenapršelo.
Zadní částí klíčku můžeš navíc zamknout i zdířku pro klíček. To ti ale obvykle ukáže přímo majitel skútru.
Na Bali si určitě všimneš, že spousta místních skútristů vůbec nemá zpětná zrcátka – jednoduše se totiž nedívají dozadu. 🙂 Proto je nejdůležitější sledovat dění před sebou. Jasně, občas mrknu i do zrcátka, ale v tom hustém provozu na to stejně není moc prostoru.
Když někoho předjíždíš, je ideální krátce zatroubit – něco jako „jedu!“. Stejně tak, když někdo troubí za tebou a pak tě předjede, neznamená to, že ti nadává. Jen ti tím dává najevo, že tě míní předjet, protože nepředpokládá, že sleduješ, co se děje za tebou.
Stačí se soustředit na to, co se děje před tebou – a toho je na balijských silnicích opravdu dost. 🙂
Na Bali narazíš na spoustu „shortcutů“ – malých uliček, které se na skútru vyplatí rozhodně využívat. Ze začátku je ale skoro nemožné se v nich orientovat bez navigace. Proto si určitě vezmi sluchátka.
Já osobně dávám přednost klasickým se šňůrou – bezdrátová sluchátka (AirPody) mi několikrát vypadla na zem z ucha, když jsem si sundávala helmu. A to fakt nechceš. 🙂